Stárnutí v institucích neboli domovech pro seniory
Část seniorů v ČR prožije svou penzi v ústavní péči.
V ČR stále panuje paradoxní situace: na jednu stranu poptávka po umístění v domovech pro seniory převyšuje nabídku (a proto se regionální i místní samosprávy dost zpátečnicky věnují tomu, jak navýšit počty lůžek v institucích pro seniory), na druhou stranu většina seniorů doufá, že nikdy nezkončí v domovech pro seniory.
Proč? Obecně je známo, že v domovech pro seniory, při vší úctě k lidem, kteří se to snaží změnit, člověk přichází o podstatnou část svého soukromí a vlastní identity. Domov pro seniory je v podstatě poslední štace, člověk se přestává cítit potřebným, nežije prostě v přirozeném sociálním prostředí, kterého by ho motivovalo k vlastní iniciativě a aktivitám.
V neposlední řadě se jedná o velmi neekonomické, a tedy neudržitelné, řešení.